pondělí 23. května 2016

Ve službách zla (Robert Galbraith)

Styl J.K. Rowlingové je mi hrozně blízký a každou její knížku přelouskám za pár dní. Na Harrym Potterovi jsem vyrostla a dodnes na ty chvíle s knížkami a filmy s láskou vzpomínám, protože pochybuji, že ještě někdy bude v nějaké knižní sérii tak zažraná. Harry Potter prostě nebyl jen malý kouzelník s knížky, ale životní styl. Po Harrym přišlo Prázdné místo a já byla zklamaná. I když jsem knížku přečetla jedním dechem, příběh se mi moc nelíbil. A pak jsem zjistila, že se pod pseudonymem Robert Galbraith skrývá spisovatelka mého dětství a okamžitě koupila Volání kukačky. Cormorana Strika a jeho asistentku Robin jsem si zamilovala po pár kapitolách a každý rok nadšeně očekávám, kdy vyjde další díl. Po podivné brutální vraždě neúspěšného spisovatele v Hedvábníkovi přišla Rowlingová s ještě drsnějším tématem. Robin jednoho dne do kanceláře přijde ženská noha a Cormoranovi je jasné, že se mu nebezpečný psychopat, který vraždí ve stylu Jacka Rozparovače, snaží za něco pomstít....



sobota 14. května 2016

Svět knihy 2016

Knižní veletrh Svět knihy v pražských Holešovicích už je pro mě každoroční tradicí, na kterou se vždy neskutečně těším. Nevím, jestli je to tím, že je tam vždycky neskutečně milá atmosféra a odcházím s plnými taškami knížek, které jsem vlastně vůbec nechtěla, a nebo tím, že se jedná o předzvěst léta, protože půlka května znamená, že za chvíli přijde léto a prázdniny (tj. jedna knížka na tři dny). Zkrátka a dobře si už nedovedu představit, že bych veletrh vynechala. Loni i předloni jsem se na něj dokonce doslova dokulhala s puchýři pod nehty, protože jsem den předtím šla pětatřiceti kilometrovou trasu Pochodu Praha Prčice (to jen abyste věděli, jak moc se na nákup knížek vždycky těším :).
Zatímco loni jsem odcházela snad akorát se Zmizelou a nakupovala především mamka, letos jsem si knížek odnesla docela dost. Na veletrhu jsem byla několikrát v neděli dopoledne či ve čtvrtek odpoledné, protože v sobotu bývají haly nejvíce narvané, ale letos jsem si chtěla odnést podpis Martina Hilského, který mě na podzim doslova uchvátil svou přednáškou o Othellovi v rámci Týdne vědy a technik AV ČR. Na veletrh jsem dorazila okolo desáté hodiny a i přesto, že u pokladen už byly fronty na vstupenky, to nebylo tak strašné. Prošla jsem všechny stánky, nakoupila knížky a dala si výborné kafe a chleba ve stánku Kavárny muzeum (na veletrhu byli už loni a jejich chlebíky rozhodně stojí za vyzkoušení). 
Svět knihy 2016 mě rozhodně nezklamal a příští rok vyrazím zase. Nejen proto, že některé knížky lze koupit s výraznou slevou, ale hlavně proto, že atmosféra je prostě skvělá. Svět knihy už zkrátka ke květnu tak nějak patří. Jestli jste na něm nikdy nebyli, šanci máte ještě zítra dopoledne.


A co jsem si letos odnesla? Shakespearovy Sonety v anglicko - českém vydání, Dívku ve vlaku (jsem zvědavá, jestli to je opravdu druhá Zmizelá), životopis Vivienne Westwoodové, Útěk z tábora 14, po kterém jsem pokukovala strašně dlouho a novou knížku Anthonyho Doerra Zeď vzpomínek. 

středa 11. května 2016

Boj (2015)

Prvomájové odpoledne jsem strávila v mém oblíbeném Světozoru. Tentokrát jsem zhlédla Boj - dánský válečný film a jednoho z letošních kandidátů na Oscara za cizojazyčný film.

Na začátku bych zmínila, že ač se považuji za celkem otrlého diváka a obvykle nemám problém s tím, že bych na filmovém plátně něco "nevydýchala", strašně mi vadí záběry z válek. Představa pobytu v neprůstřelné vestě v ostřelovaném pásmu, na které padají granáty, mě vždycky neuvěřitelně děsila a války považuji za to nejhorší, k čemu může na světě dojít. Právě z toho důvodu jsem po zhlédnutí traileru hodně váhala, zda do kina jít či ne, ale zvědavost nakonec zvítězila. A udělala jsem dobře, protože Boj je rozhodně jeden z nejlepších filmů poslední doby. (Já vím, že všechno poslední dobou chválím, ale prostě mám nějaké štěstí na samé dobré filmy.)


Film je de facto rozdělen na dvě čísti. V první se ocitnete uprostřed války v Afghánistánu, druhá se odehrává především v soudní síni. Zatímco hlavní hrdina Clause bojuje ve válce, jeho žena se doma snaží vychovávat tři děti a fungovat jako normální rodina. Clause je ale díky špatnému rozhodnutí během jedné z operací poslán domů a postaven před soud za válečný zločin.

Film je opravdu perfektně natočený. Kamera postavy sleduje velmi přirozeně, což spolu s jemným hereckým projevem hlavních představitelů působí maximálně věrohodně. Boj vás donutí přemýšlet nad tím, do jaké míry je angažovanost cizích vojáků v Afgánistánu správná a jestli lze vůbec nějak racionálně a objektivně posoudit chování člověka ve válce, když jste sami nic takového neprožili. Jestli nevíte, co s volným večerem, Boj si rozhodně nenechejte ujít.

Hodnocení: 9/10

P.S. Jestli vás odrazuje představa dvouhodinového filmu v jazyce, který absolutně neovládáte, nebojte se. Film je dobře otitulkovaný a pokud navíc ovládáte angličtinu a němčinu, dokonce budete i něčemu rozumět.

úterý 3. května 2016

Divadlo v Dlouhé: Oblomov

Divadlo v Dlouhé si na březen přichystalo premiéru Gončarovova Oblomova. V hlavní roli s Martinem Isteníkem, který před nedávnem získal cenu Thálie za roli Čičikova v Mrtvých duších v Městském divadle Brno.

Zdroj: www. divadlovdlouhe.cz
Na Oblomova jsem byla hodně zvědavá už jen proto, že jsem na něj četla samé pozitivní ohlasy .Rozhodně nejsem zklamaná, ale znovu bych inscenaci vidět nemusela. Myslím , že za mé rozporuplné pocity může ale spíš námět než samotná inscenace.Gončarovova klasika mi není úplně blízká a děj se mi, zvláště v druhé půlce, kdy se několikrát opakuje situace, ve které Olga dává Oblomovi poslední šanci, celkem vlekl. Je pravda, že v každém z nás je asi kousek Oblomova, ale celkově jsem čekala tak trochu více. Na druhou stranu Martin Isteník v titulní roli opravdu vyniká. Emoce z něj doslova srší a těžko bych si dovedla představit lepšího představitele něž jakým je Isteník. Pochvalu si určitě zaslouží i celkové aranžmá inscenace. Líbí se mi, že režisérka Burešová se nesnažila o přílišnou modernizaci. Hře ale ani přesto nechybí nápad. Třeba scéna, ve které se Oblomov vydává se svým přítelem Štolcem do společnosti, byla opravdu působivá. Zajímavé je pak zapojení herců do více rolí a "sborové" výstupy. Velmi citlivě se zde pracuje i s hudbou.
Ač bych na Oblomova určitě nešla znovu, myslím, že se s ním Divadlo v Dlouhé "popralo"jak nejlépe mohlo. Hra je zajímavá, vtipná, ale na druhou stranu si stále zachovává klasický ráz. Pokud jste Oblomova nečetli, inscenace je určitě ideální příležitostí, jak se s ním "bezbolestně" seznámit.

Hodnocení: 7/10