Spotlight (2015)

Spotlight, letošní oscarový vítěz v kategorii za nejlepší scénář a film, mě na první pohled vůbec nezaujal. Nalákal mě na něj až šéfredaktor Respektu Erik Tabery, který před časem na svém Facebooku napsal, že se jedná o vůbec nejvěrnější snímek z novinářského prostředí. Jelikož jsem člověk, který investigativní novináře považuje za superhrdiny dnešní doby, jsem si okamžitě naplánovala návštěvu kina.

Snímek amerického režiséra Toma McCarthyho možná na první pohled působí jako nudný životopisný film, kterých je v kinech, zvláště po oscarovém klání, každoročně spousta. První zdání ale klame. Spotlight je  natočený tak neuvěřitelně čistě a realisticky, že má divák místy pocit, že nesleduje film, ale dokument. Citlivá kamera, umírněné civilní projevy herců a zachycení každého detailu z případu dělá ze Spotlightu film, jakých je v kinech pramálo.  Ač ve filmu není ani jedna akční scéna, během které by novináři utíkali před nějakým ozbrojeným gangem a ve schránce nalézali obálky se střelným prachem, napětí mu rozhodně nechybí. Během 129 minut mě ani jednou nenapadlo pohlédnout na hodinky a hltala jsem každou sekundu.

Myslím, že téma sexuálního obtěžování dětí kněžími je stále aktuální, je potřeba o něm mluvit a tvůrci by si zasloužili nějakou cenu už jen za to, že se do něčeho tak kontroverzního a do značné míry tabuizovaného pustili.

Spotlight mě ještě více utvrdil v tom, že investigativní žurnalistika je opravdu mimořádně náročná práce, která má obrovský smysl. Jestli jste byli v únoru stejně jako já překvapeni, že hlavního Oscara nezískal Revenant, běžte do kina. Přesně takhle má podle mě vypadat oscarový film. Suverénně nejlepší americký snímek loňského roku!

Hodnocení: 9/10