neděle 13. srpna 2017

Letní shakespearovské slavnosti: Romeo a Julie

Romeo teskní po Rosalindě a v domě Kapuletů se chystá večírek, po kterém už nikdy nic nebude tak jako dřív. Začátek tragédie o nejznámější zamilované dvojici pojalo režisérské duo SKUTR po svém. Italské disko předznamenává, že klasika se konat nebude. Na kráse ale moderní pojetí příběhu neubírá. Ba naopak.

Zdroj: informuji.cz

Nejsem velký zastánce moderních úprav klasických her a na rovinu přiznávám, že jsem před lety byla ze Špinarova Zkrocení zlé ženy dost v rozpacích. Nadšená jsem nebyla ani ze začátku Romea a Julie. Na jevišti se místy odehrávalo něco, co jsem nebyla schopna zařadit do slavné Shakespearovy tragédie a příběh hlavních postav přebíjela řada laciných vtipů - některé sice povedené, ale být jich o polovinu méně, vůbec nic by se nestalo. Pak ale přišlo setkání ústřední dvojice a já byla okouzlená až do konce. SKUTRům se na jevišti podařilo vykouzlit neuvěřitelnou atmosféru. Scéna, kostýmy, hudba, spousta detailů, které jsem zaregistrovala až poté, co jsem inscenaci viděla podruhé....Vše do sebe perfektně zapadá a předznamenává, že se nebude jednat o ztřeštěnou komedii o dvou zamilovaných teenagerech. Tereza Voříšková a Jan Sklenář vytváří nádherný pár. Voříškové Julie je potrhlou čtrnáctiletou dívkou, která neumí chodit na podpatcích, ale zato je dětsky upřímná. Konečně někdo pochopil, že Julie nemusí a vlastně ani nemůže být dospělou ženou. V tu se postava mění, vlivem okolností, až v druhé půlce. Sklenářův Romeo je zase tak trochu hysterka a zamilované verše pronáší s mladistvou jiskrou, jakoby se nebral úplně vážně. Jejich láska je bezelstná a něžná, přesně taková, jakou by měla první láska být a přesně taková, jak jsem si ji při čtení Romea a Julie představovala. Z vedlejších postav vyniká Saša Rašilov v roli kněze Vavřince, který na rozdíl od postav Merkucia a Benvolia nesrší lacinými vtipy, ale rozesměje i sofistikovanějším způsobem.

V druhé půli dochází k radikálnímu zlomu a veškeré prvky humoru mizí spolu s bezstarostností zamilovaného páru. Právě tehdy začíná být inscenace něčím víc než jen milou letní zábavou na Hrad. Radikálně proškrtané verše nahrazuje silný vizuál a pohybové kreace. O podstatné a "profláklé" pasáže ale divák nepřichází. Tragický konec předznamenává i přítomnost zemřelých postav. Vše spěje ke konci, který je po pasáži, kdy Julie nechce pustit Romea do Mantovy, dalším momentem, při kterém tuhne krev v žilách. Nikdy bych nevěřila, že může konec Romea a Julie jakkoli divácky překvapit, vždyť poslední verše zná řada lidí zpaměti. SKUTŘi to ale dokázali. Už dlouho jsem si tak neužívala každý moment na jevišti, jako během posledních minut Romea a Julie.

Pokud vám nevadí radikální úpravy klasik, překonáte počáteční šok a dáte inscenaci šanci, budete odcházet nadšení. Tak nadšení, že se třeba jako já do hlediště vrátíte. Naplno jsem se totiž zamilovala až napodruhé. Romeo a Julie jednou z nejlepších inscenací LSS, která potěší i náročného diváka.

Moje hodnocení: 8/10 (druhá polovina 10/10)

neděle 20. listopadu 2016

Kinotip: Fantastická zvířata a kde je najít

Fantastická zvířata a kde je najít jsou pro mě rozhodně nejočekávanějším filmem letošního roku, na který jsem se těšila jako malá holka. O to víc jsem tvůrcům vděčná, že mě film ani trochu nezklamal a už se nemůžu dočkat dalšího pokračování.
Ač u fantasy trpím, svět Harryho Pottera mi vždycky vykouzlí úsměv na rtech. Je to pro mě návrat do dětství. Najednou jsem zase malá holka, která je neskutečné pyšná, ze zvládla sama přečíst "opravdickou" knihu. Najednou se mi zase vybaví ten moment, kdy jsem se slzami v očích odcházela z kina z posledního dílu. Ne proto, ze by mě snad rozbrečel závěr filmu, ale proto, že jsem byla smutná z toho, že se do kouzelnického světa už nikdy nevrátím. Proto jsem moc ráda, že Rowlingová tuto kapitolu znovu otevřela bez toho, aniž by se neustále vracela k Harrymu. Scénář ke hře Harry Potter a Prokleté dítě mě totiž příliš neoslovil,  a tak mě opravdu potěšilo, že tvůrci přišli s novým hrdinou. Kouzelníka Mloka v podání Eddieho Redmayna totiž nelze nemilovat a lepšího představitele byste hledali jen stěží.
Film i přes dvouhodinovou délku rozhodně nenudí a na své si přijdou i diváci, kteří se s Harrym Potterem nikdy nesetkali.


Fantastická zvířata dokazují, že rozhodně nejde o projekt ve stylu "vyždímáme z Harryho co nejvíc", ale o další skvělý film z kouzelnického prostředí. Pětidílné pokračování možná vypadá na první pohled děsivě, ale já zkrátka Rowlingové věřím a doufám, že má vše promyšlené tak dobře, jako měla Harryho.

Hodnocení: 9/10

pátek 18. listopadu 2016

Díky, že můžem! 17.11.2016

17.11. mám hrozně ráda. Vždycky s mamkou vyrazíme do centra Prahy, abychom si připomněly, že svoboda je zkrátka nejvíc a nepropadaly "blbým náladám" ve stylu: "Všechno tu stojí za h..."

Události letošního podzimu vedly k tomu, že jsem účast na některé z upomínkových akcí považovala doslova za svou občanskou povinnost. Nechci sem tahat politiku, ale Miloš Zeman patří podle mě spíše do blázince než na Hrad, protože toho za poslední měsíc stihl "plácnout" tolik, že by to normální zdravý člověk nestihl za celý život.

sobota 5. listopadu 2016

Podzimní seriálová nadílka

Nejsem příliš seriálový člověk. Nikdy jsem neviděla žádný díl Game of Thrones, nechápu kamarády, kteří tráví noci sledování 12598. epizody 176914822. řady svého oblíbeného seriálů a již skoro dva roky netrpělivě čekám na dalšího třídílného Sherlocka, do kterého jsem se před lety úplně zbláznila. Sem tam se sice do nějakého seriálu krátkodobě zamiluji, obvykle mě to ale opadne po první pěti dílech. Berte proto prosím seriálové tipy s rezervou a napište mi, na co rádi koukáte vy. Třeba se ze mě ještě stane seriálový maniak.

Pustina
Dlouho očekávaná novinka HBO je snad ještě lepší než jsem čekala. Konečně výpravný, napínavý seriál na světové úrovni. Pokud fandíte severským detektivkám a temným krimi, do Pustiny se doslova zažere od první minuty. Výborné herecké obsazení, krásná kamera...Štěpán Hulík po Hořícím keři opět dokazuje, že patří mezi nejnadějnější české scénáristy.

Kosmo
Ohledně Kosma jsem byla lehce skeptická. Sitcom, ještě navíc v kombinaci s politickou satirou, totiž může dopadnou všelijak. U prvního dílu jsem byla zklamaná, u druhého jsem se nepřestávala smát - tolik skvělých narážek během několika málo minut dokazuje, že ČT rozhodně umí i něco jiného než podivně korektní seriály, u kterých divák usíná po pěti minutách.

Semestr
Zajímavý koncept, který po prvním dílu nevypadá vůbec špatně. S babičkou se na Semestr asi dívat nebudete, protože dost pochybuji, že zběsilé tempo Skypu a Facebooku bude jen s těží stíhat někdo, kdo se nepohybuje v prostředí sociálních sítí. Jsem zvědavá, zda se tvůrcům povede vytvořit zajímavou zápletku pouze prostřednictvím sdílení počítačových obrazovek a nebo zůstanou pouze u dobrého nápadu.

Já, Mattoni
Páteční šílenost České televize. Pokud chcete rychle usnou a bezvýsledně jste zkoušeli rohypnol, dvojku červeného i heřmánkový čaj, zkuste Mattoniho, nepochybně zabere. Vydržela jsem koukat zhruba první tři díly, pak jsem to vzdala. Musím říct, že jsem čekala minimálně kvalitní dobové provedení, ale ani z něj nejsem nějak nadšená. Hlavní hrdina je navíc tak děsně nesympatická postava, že budete během nedělního nákupu hodně váhat, zda nekoupit nějakou jinou minerálku.

Trabantem z Austrálie do Asie
Těžko byste hledali většího cvoka než Dana Přibáně. Pokud jste viděli Trabantem do posledního dechu, budete ze seriálové verze nadšení. Není lepší lék na špatnou náladu než parta bláznů, jenž v každém díle překonávají zdánlivě nepřekonatelné.

pátek 7. října 2016

Negativně - pozitivní "vítej říjne" článek

Už je tady říjen. Září bylo hrozně hektické, marně jsem se snažila skloubit svůj rozvrh s koníčky a do postele ulehala po půlnoci. Jsem hrozný nervák a začátek roku je pro mě vždycky přímo pekelný. Jsem ze všech povinností vystresovaná, špatně spím....zkrátka mi trvá pár týdnů uspořádat si svůj život a vrátit se po těch úžasných dvou měsících zpět do reality. 

Tohle září pro mě bylo asi zatím nejtěžší. Jsem ve třeťáku na gymplu a pomalu začínám mít alespoň zdánlivou představu o tom, co bych chtěla v budoucnu dělat. Nechci to nějak konkretizovat, protože je tohle všechno zatím hrozně daleko, ale dala jsem si cíl, který bude těžký a budu mu muset leccos obětovat. Na druhou stranu se na tuhle cestu tak trochu i těším, protože to bude velká výzva a jestli se mi povede uskutečnit, budu na sebe moci být opravdu pyšná.

Během září jsem nestíhala absolutně nic a ne jedenkrát jsem usínala s pláčem a pocitem, že to celé nemůžu zvládnout. Pokud jde o školu, jsem velký perfekcionista a jakýkoli neúspěch považuji za velké selhání, které si jsem schopna hrozně dlouho vyčítat. Na druhou stranu mám i spoustu koníčků, kterých se nechci vzdát, protože člověk nemůže žít jenom povinnostmi. Je mi velmi líto, když za týden nestihnu přečíst ani jednu kapitolu knížky, ale občas bývám tak unavená, že po půl stránce usínám. Moc ráda trávím večery v divadle, ale ve všední den je to vždycky na úkor nějakých jiných povinností. Na druhou stranu to jsou věci, pro které stojí za to něco obětovat, jelikož můj život neskutečně obohacují. Po tomhle týdnu, který byl úplně šílený, mám ale konečně pocit, že se mi tak nějak povedlo najít klíč k tomu, abych alespoň částečně stíhala všechno, co chci.

Nechci, aby tento článek působil jako jedna velká stížnost, protože všechny tyto problémy nepochybně  zažíváte také. Většina lidí občas nestíhá a je to úplně normální, proto se nestresujte a užijte si říjen, jak jen to jen jde.

V říjnu se těším na:

- Stardance, protože ji sleduji od první série a pokaždé se na ni hrozně těším. Miluji sobotní večery, kdy se všichni sejdeme u televize a diskutujeme nad výkony soutěžících.

- podzimní prázdniny, které letos budu mít devítidenní a snad se během nich stihnu podívat nejen do mého milovaného Českého Krumlova, kam v půlce října pravidelně jezdím s mamkou, ale i na kratší zahraniční dovolenou.

- večery s knížkou, hrnkem čaje a teplou dekou.

- dýňové polévky, dýňové koláče, dýňové chipsy....miluju dýně a od záři do prosince je dávám úplně do všeho.

- podzimní procházky se psem mezi barevnými listy.

- víkendové večery, kdy si s mámou připravíme něco dobrého a válime se v chlupatých položkách u dobrého filmu.

- kino, kino, kino....protože co jiného dělat, když o víkendu prší.

- fakt, že už zbývá pouze devět měsíců do konce školního roku (a jedenáct do začátku dalšího, abychom nebyli tak optimističtí).

Krásný podzim!

středa 21. září 2016

Divadlo Ungelt: Smrt a dívka

Když milujete Případy 1. oddělení a jste žena, musíte milovat i Petra Stacha v roli kapitána Anděla. Přesně takhle jsme se s mamkou dostaly na představení Smrt a dívka do Divadla Ungelt.

Ariel Dorfman zažil Pinochetův převrat v Chile. Ve své hře Smrt a dívka, jejíž název je inspirován stejnojmennou Schubertovou skladbou, vypráví příběh mladé ženy, jenž v hostovi svého manžela, významného politika, pozná svého trýznitele z výslechů během boje proti Pinochetova režimu. Výslechů, na které se několik let snažila zapomenout, a které ji připravily o štěstí i naději na rodinný život. Zatímco ona se chce za každou cenu pomstít, její manžel kolísá mezi demokratickým přesvědčením, že každý má právo na spravedlivý soud, ať udělal cokoli, strachem o svou politickou kariéru a pochopením své ženy, která všechno tohle absolvovala z lásky k němu.

Dívka a smrt je asi vůbec nejnepříjemnějším a tématicky nejodpudivějším představením, které jsem kdy viděla. Hodina a půl ve vás zanechá pocit podivné prázdnoty a hrůzy z toho, že se něco podobného někde děje i dnes. Nebudete se smát, dialogy postav vám budou nepříjemné, ale odejdete s velmi silným divadelním zážitkem, který je ještě umocněn komorní atmosférou Ungeltu. Lucie Štěpánková, Tomáš Dastlík i Petr Stach jsou ve svých, nepochybně extrémně náročných rolích, vynikající.


Smrt a dívka je drsná, ale výborná hra, jakých je na pražských divadelních scénách málo. Na kráse ji lehce ubírá snad jen, vzhledem k délce, zbytečná přestávka, která diváka vytrhne z husí kůži nahánějící atmosféry. Jinak je inscenace Jiřího Svobody ideální příležitostí k návštěvě divadla Ungelt - jeho sklepní prostory s malým barem přeplněným židlemi nejrůznějších osobnosti, včetně otáčivého křesla Miloše Kopeckého, dýchají atmosférou, jakou nemé žádné jiné divadlo.

Hodnocení: 9/10

pátek 2. září 2016

Jak jsem se zamilovala do Kmotra

Na otázku, jaká je má nejoblíbenější knížka, jsem nikdy moc neuměla odpovědět. Byly doby, kdy jsem byla šíleně zamilovaná do všeho od Jane Austenové, později jsem neustále listovala knížkami od F.S.Fitzgeralda, jehož Něžná je noc je pro mě stále absolutní "srdcovka". Taky jsem zbožňovala McEwanovo Pokání či Steinbeckovo Na východ od ráje a samozřejmě nedám dopustit na Harryho Pottera, protože mi čtení téhle série úplně změnilo život. Letos o prázdninách jsem objevila nového favorita. Po dlouhé době jsem našla knížku, kterou jsem ihned po přečtení nepřečetla úplně od znova jenom proto, že mám v knihově kupu nepřečtených knih. Knížku, kterou si od přečtení neustále prohlížím a opečovávám. Troufám si říct, že Puzův Kmotr zůstane na prvním místě ještě hodně dlouho.

Na začátku července jsem byla na dva týdny na Sicílii. Itálii bezmezně miluji a při každé návštěvě tak trochu sním o tom, že se tam třeba jednou přestěhuji. Na Sicílii byste jen těžko hledali turistický obchůdek bez magnetku, trička či zapalovače s motivem Coppolova filmového Kmotra. Jelikož nám film doporučila i moc milá průvodkyně na lodním výletě, která nemohla pochopit, že jsme tenhle filmový klenot neviděli, okamžitě jsem sehnala všechny tři díly a doma vyhrabala Puzův román, který jsem si chtěla přečíst ještě předtím než si pustím film. Čekala jsem starou, nezáživnou, rozvláčnou knihu a nikdy bych neřekla, jak moc mě příběh Vita Corleona a jeho rodiny dostane. Tři dny jsem chodila s knížkou v podpaží, na letišti na Rhodosu o půlnoci četla ve stoje při čekání na odbavení a nebyla schopná myslet na cokoli jiného. Hltala jsem každou stránku, každou kapitolu a knihu odkládala s pocitem smutku, že už jsem na konci. Po dlouhé době jsem narazila na knihu, z níž jsem si zapamatovala věty a jejíž konec mě dokonale uspokojil (jsem typ člověka, který si hned na začátku čtení vymyslí svůj vlastní konec a pak je naštvaný na autora, že knihu ukončil úplně jinak). Po dlouhé době mám pocit, že jsem objevila nadčasovou knihu, která nenudí a je stále velmi čtivá a aktuální.

zdroj: http://quotesgram.com/the-godfather-don-corleone-quotes/